60. VÝROČÍ OSVOBOZENÍ

Vážení občané,
textem Ivana Hlase k hymně oslav 60 let konce druhé světové války si připomeňme i my 60. výročí osvobození naší vlasti od nacistické okupace.
Připomeňme 340 000 obětí československých občanů, kteří zahynuli v koncentračních táborech, v německých káznicích, na pochodech smrti, na východní i západní frontě. Sdělovacími prostředky i tiskem budou probíhat vzpomínkové akce, oslavy, filmy, dokumenty. Kdo z našich občanů, zvláště mladých, však zná historii osvobozování Ruprechtova? Starší zavzpomínají, mladší převezmou jejich vzpomínky pro uchování paměti národa.
Vybrala jsem fragmenty z Kroniky Ruprechtova o osvobozovacích bojích od 25. dubna do 8. května 1945.

Rozplynul se dým bolest rozvalin slunce léčí. Láska je teď vším jenom v duši stín tiše léčí. A jen tak pro krásu si holky do vlasů kytky vplétaj. Napříč celou Evropou vojáci tancujou už tolik nedupou. Je krásnej den je vzácnej den najednou zvoní zvon vzdálenou ozvěnou. Otoč se a zkus dotknout se těch hrůz než se vytratí někde v dálce. Častušky a blues jdeme na funus týhle válce.....

Fragmenty a komentáře z kroniky

...Nadělané záseky a zátarasy nezastavily postup sovětských vojsk. Dovídáme se o osvobození Vyškova. Život v obci jde svým tempem. Až 25. dubna přeletělo několik sovětských bombardérů naši obec. Střílely z palubních zbraní a shodily bomby. Jedna z nich zasáhla roh pily J. Tesaře. Byl zabit německý voják a zraněn B. Mikulášek a střelou z letadlového kulometu až ve chlévě zabita kráva v domě Lad. Šenka. V odpoledních hodinách při leteckém souboji byl sestřelen sov. letoun, který spadl v lese, zvaném "Na černově". Výbuchem letadla byl roztrhán sov. letec, druhý se zachránil pomocí padáku pádem do lesa. Tento den je počátečním, kdy se naši občané začali uchylovat do sklepů.....

V kronice je popsána také osobní statečnost našich občanů a jejich pomoc při ukrývání sestřelených letců. Jsou zde uvedena jména: Františka Šíblová, Čestmír a Václav Šíblovi, pani Matějíčková z Račic, krejčí Tomášek, Fr. Slaný, Mír. Bílek.

... Je krásné počasí a my dostáváme zprávy, že fronta se přiblížila až k račické silnici. Německé vozatajstvo odjíždí. Obec musí dát k dispozici dva potahy - Antonína Gottvalda a Aloise Vašíčka. U nás zůstává jen slabá obrana na okraji lesa směrem k Ježkovicům. Máme za to, že příští den budeme svobodni. Jaké však zklamání, když hned ráno jsou hlídky doplněny, v prostoru na Sklípku, umístěny těžké kulomety, ba i na různých místech v obci....

...První květen nepřináší svobodu, život v obci jako by se zastavil. První granáty zasahují domy naší vesnice. Třetí květen je nejtěžším dnem pro naši obec. Rána za ranou padá a chvílemi se zdá, že se blíží konec žití. Rozbité domy, dráty visí k zemi a celá vesnice žije ve sklepeních. Obec je odříznuta od světa, nemáme žádných zpráv. Německé minomety pálí na jižní stranu vesnice. 4. května střelba slábne a trvá ojediněle až do 8. května, kdy menší přestřelka trvá i ve večerních hodinách. Tento den dopadá poslední zásah do vesnice......

Poslední granát dopadl oknem do domu čp. 16 pana Karla Švarce, proletěl oknem a vybuchl ve světnici, kde zničil téměř celé bytové zařízení. Rodině se naštěstí nic nestalo.

...V noci z 8. na 9. května odjíždí německý tank kryjící ústup, který je pak za obcí Podomí zapálen i s nakradenými věcmi. S ranním sluníčkem vítáme první průzkumné hlídky rumunské armády. Hned za nimi projíždějí pak sovětské jednotky. Všichni zdravíme naše osvoboditele. Jaké to nadšení, jaké to zážitky květnových dnů. Po tolika letech útisku, strádání a ponížení jsme opět svobodni...
... Věčná budiž vzpomínka na ty, kdož za naši svobodu ztratili zde svůj život. Nebylo jich málo! Osvobození naší obce zaplatilo životem 6 vojínů rumunské národnosti, 2 sovětští letci a také 17 vojínů Němců.......

Tolik z ruprechtovské kroniky.

Po každé válce lidé vždy věřili, že už to byla ta poslední. Doufejme, že v případě Evropy a 2. světové války měli pravdu.

Světlana Švarcová




Z HISTORIE OBCE

eměpisné položení Ruprechtova bychom mohli zařadit už v době jeho založení do území panství holštejnského, se sídlem na hradě Hohelstejn u současné vesnice Holštejn v Moravském krasu. Z tehdy mohutného hradu je dnes už jen stěží znatelná ruina, znatelná podle pozůstalých valů z původního hradního zdiva. Původní, v té době velké holštejnské panství vzniklo a rozvíjelo se do své mohutnosti v době Přemyslovských panovníků.


Pozdějším, částečným rozpadem v té době ještě velkého panství holštejnského, se dostala osada Ruprechtov i s nedalekým Vilémovem ( zaniklá osada v prostoru Maliná) do vlastnictví pánů z Račic, se sídlem na hradě Račice. Obě osady však v té době zpustly, patrně okolo roku 1350. Toto období je ve znamení vlády císaře Karla IV. krále Římského a Českého a markrabího Moravy. Obě osady zpustly v důsledku epidemie černého moru, který v té době řádil v moravských městech i vesnicích. Na výčtu vsí z roku 1375-6, které patřily do panství Račického, není ani jedna ze vsí uváděna, z čehož historikové usuzují jejich zpustnutí. Podle původního tvaru Ruprechtova a jeho polohy je právem usuzováno, že je svým původem kolonizační vsí holštejnského panství, ostatně jako většina vsí ve jmenovaném panství. Název kolonizační lze chápat jako záměrně nebo uměle založená dosavadními kolonizátory. Vlastní název Ruprechtov pochází od osobního jména Ruprecht - dřive Ruprechtův dvůr. Původní obyvatelé, tedy kolonizátoři, byli Němci a k jeho založení došlo v polovině 13. století, přesněji kolem roku 1250. Tedy za vlády českého krále Václava I. a vládce moravy markrabího, Přemysla Otakara II., později nazývaného králem železným a zlatým, který už v tu dobu prosadil samostatnou vládu na Moravě a v Čechách byl uznán jako spoluvládce a tedy mladší král. Po husitských válkách došlo s největší pravděpodobností k novému osídlení Ruprechtova, a to už českým obyvatelstvem.

Poprvé je obec Ruprechtov úředně uváděna v roce 1446, a to v seznamu vsí račického panství, které v té době zdědila moravská šlechtična Kunka z Kravař, po svém otci Jiřím, posledním mužském potomku tohoto rodu. Rod pánů z Kravař vlastnil Račické panství a tedy i vesnici Ruprechtov 80 roků. Tedy první úřední uvedení vesnice Ruprechtov je v záznamech v období, kdy v Čechách a na Moravě vládl Fridrich, poručník Ladislava pohrobka, zvoleného krále Čech.

Druhá úření zmínka o Ruprechtově pochází z roku 1511, kdy v Čechách a na Moravě vládl Vladislav II., král Uher a Čech, markrabí Moravy atd. V tomto historickém čase vrcholného, nebo už vlastně končícího středověku, prodával podílník paní Kunky z Kravař, Ladislav z Boskovic račické panství i s Ruprechtovem svým čtyřem bratřim z Boskovic - řečených "pánů z Boskovic".

Další, třetí archivální zápis je  z  roku 1562, kdy Jindřich Dobeš Černohorský z Boskovic přenechal hrad a městečko Račice včetně vsí Pístovice, Ježkovice, Drnovice a pusté vsi Vilémov a Sokolí, Janu Jindřichu Černohorskému. V roce 1568 bylo panství Račické i s Ruprechtovem prodáno Hanuši Hauguicovi Petřvaldskému z Biskupic, jehož syn, v té době vysoký císařský úředník, Přestavěl středověký hrad Račice na zámek do soudobé podoby v ranně renesančním slohu.

Ruprechtov byl dlouhou dobu vlastně jen panský dvůr, ale v roce 1571, za vlády císaře Maxmiliána II. už měl svého rychtáře, bývalého majitele panství habrovanského, pana Jana Dobčanského mladšího ze Zdenína. V tomto roce si stěžoval u zemského soudu v Brně podomský pán, nižší šlechtic Vilém Jedovnický ze Želetavy na to, že ruprechtovští poddaní pana Hanuše Hauguice honí dobytek na lesní pastvu na Kuchlov, nad Vilémov a ves Hamlíkov (osady zaniklé). Hamlíkov stával nad potůčkem, který protéká lesním údolím za Ruprechtovem, kde se dodnes říká Psí žleb. V této žalobě jsou poprvé uvedena jména některých ruprechtovských usedlíků, a to přikladně Jan Šoustal, Václav Čela, Vítek Juralů. V souvislosti s touto žalobou je uváděna žaloba následující v roce 1572, kterou podal račický pán Hanuš Hauguic u jmenovaného soudu, že pán na Podomí, Vilém Jedovnický, zabil na svém dvoře bez důvodu Pavla, syna Václava Čely z Ruprechtova. I u tohoto sporu jsou uváděni svědci Jan Šoustal a Tomáš Sokol, osadníci Ruprechtova.
 
Karel Vágner, kronikář
Prameny:
Moravské Letopisy - Lubomír E. Havlík
Okresní archiv Slavkov
Práce kronikáře pana Šamalíka, rodáka z Ruprechtova
Nejstarší historie hradu a městečka Holštejna - Prof. Dr. Ervin Černý Křetínský
Stará kronika Ruprechtovská - Rudolf Grenar